Nové a (ne)záživné(?) (A je "záživný" vůbec slovo?)

13. května 2017 v 11:31 | Zapomenutelný
Kde jsem se tu zase vzal?
Už jsem si docela zvykl na to, že se nikomu s ničím nesvěřuji a už ani na blog až tolik nepíšu, i když jednou za čas mě ta chuť prostě přemůže. Tím je to i tentokrát. Ne že bych byl dneska nějak zvlášť v depresi (tak normálně), je to taková chuť něco psát, kterou mám už od tohoto úterka (neřeknu proč).

  • Zkouškové je zase tady, no jsme se načekali. Doháním resty z loňska.
  • Oficiálně už bydlím s přítelem. Dostali jsme se k tomu poté, co můj biospolubydlící z koleje nechal školy a zmizel. Zůstal jsem tam opuštěn s tím druhým a raději jsem teda zmizel taky. Asi na to konečně přišla ta správná doba. Od té doby, co jsem tu, se hádáme daleko méně, a když, dokážeme to většinou poměrně rychle vyřešit. Blbé je, že jsem celkem cholerický parchant, takže se většinou naštvu dost rychle, ale jsem taky melancholik, takže mě to pak hned mrzí a trápím se. Toho cholerika jsem si léta odmítal přiznat, ale každý psychotest ever mi vyplicl tutéž kombinaci flegmatik-cholerik-melancholik, což je dost jako "je mi to fuk, mouchy snězte si mě, nezájem, ZHEBNĚTERYCHLEVYZATRACENÉKUNDY, fňukity fňuk. Pořád ale platí, že nechci nikoho obtěžovat, takže se při prvním náznaku ostřejšího tónu stahuju.
  • Teď jsem na sebe trochu naštvaný, že se nedokážu lépe ovládat.
  • Posledně jsem psal, že půjdu k psychologovi (hah!). Tehdy jsem byl fakt rozhodnutý, nechal jsem si dokonce od bývalého spolužáka, co nechal školy loni, doporučit pár lidí v okolí (vystřídal jich tu 8, slovy osm). Jenže to vypadá, že ti dobří docel stojí, a když jsem zjistil, kolik přesně, rozhodl jsem se, že mi vlastně nic není a že budu svoje kolapsy nadále řešit jenom pláčem, čokoládou a sebenenávistí. Posledně jsem se rozbil a nefungoval jsem dva týdny, teď jsem zas nahoře a trochu to doháním. Motivuje mě ta zkouška, co nade mnou visí jako Damoklův meč na žvýkačce na stropě.
  • Mám úplně nový denní režim. Přítel vstává v šest do práce, takže vstávám taky a učím se dopoledne. Je to o dost lepší, ale většinou to rychle stihnu a pak nemám co dělat, což je zoufalý pozůstatek mojí nevole k chození ven a koukání na lidi (blee).
  • Několikrát jsem si vážně pohrával s myšlenkou, že bych tenhle svůj blog na smysl nedávající výlevy zjizvené mysli zrušil, ale nedal jsem to... Mám to tu tak nějak rád.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama