close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jak jsem se stáhl do sebe a vstal z mrtvých

29. října 2016 v 14:12 | Zapomenutelný
Vždycky jsem si tak nějak myslel, že když má člověk vztah, znamená to, že má někoho, na koho se může vždy spolehnout, komu se může s čímkoli svěřit a kdo ho za všech okolností podrží a podpoří.
Realita je, jako obvykle, samozřejmě úplně jinde.

Minulý týden mě přítel důrazně požádal, abych se pokusil mít méně pesimistických řečí a nemluvil tak moc o špatných věcech, protože z toho má pak smutnou náladu a on nechce být smutný, chce být veselý.
Já bych taky rád byl veselý.
Chtěl bych mít možnost svěřit se se svými problémy. I když to někdy můžou být blbosti - a řekl bych, že ty jsou tak 80% toho, co mě trápí. Rád bych se svěřoval i s těmi blbostmi. Však víte, řekl bych třeba "Mám strach z toho pohovoru, co mě čeká.", a on na to "Neboj se, to bude v pohodě, můžeme si to třeba natrénovat, zvládneš to." To bych si fakt přál.

Dřív jsem se snažil mu vysvětlit, že když mě nějak uklidní, budu pak mít i já lepší náladu a budeme si moct užít schůzku. Ale on to neudělá, takže jsem ve stresu a ještě navíc smutný, protože mám pocit, že je mu to jedno. A to se přenáší na něj.

Po tom, co mi řekl výše uvedenou větu (to, že je z mých řečí smutný), jsem se rozhodl, že si budu tyhle věci nechávat pro sebe. Co na tom, dělal jsem to tak dvacet let. Prostě se to jen musím znovu naučit, že? Easy peasy.
Takže se zase naučím dusit v sobě všechno špatné a na vymluvení budu mít blog.
Sice si pořád přeju, aby mi přítel více rozuměl a byl schopný mě vyslechnout a třeba mi i pomoct, ale rozhodně na něj nechci přenášet svoje psychické problémy. Nikdy jsem nechtěl nikomu ubližovat, a tomu, kterého miluju nejvíc na celém světě, už vůbec ne. Tak si zahrabu všechny svoje deprese, úzkosti a strachy pěkně hluboko dovnitř. Můžete se na ně pak těšit :D
Radši se vypíšu na blog lidem, které neznám, a kteří mají možnost výběru, jestli dočíst nebo nedočíst, a kdykoli můžou mou stránku zavřít, aniž by mi to jakkoli ublížilo. Nevím, jestli budu psát často nebo ne, prostě jak budu potřebovat. Aspoň ale po dlouhé době tenhle blog zase ožije.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janka Janka | 28. listopadu 2016 v 20:54 | Reagovat

Ou -_- já jsem fakt inteligent, kdybych si po tý stránce sjela o kousek níž, většinu toho, co jsem nechápala, bych pobrala -_- to jsem celá já -_-
No ale z části za to můžeš ty, kdyby mě ten článek nahoře tak nezaujal, našla bych před komentováním tenhle.
Ne počkej, ne že to vezmeš zle... chci se k tomu vyjádřit. Tvůj přítel totiž asi postrádá empatii a naopak překypuje sobeckostí - to moc dobře znám. A jestli víš, jaký to je i od ostatních lidí, když říkáš, že jsi musel být takový uzavřený celou dobu, je mi jasný, že tě trápí, když máš někoho tolik rád a on je vlastně úplně stejný jako ostatní. No a ty mu právě kvůli tomu, jak ho máš rád, nechceš přidělávat starosti tím, že mu budeš říkat o tom, co tě trápí... takže teďka no, už jsem tě pochopila, sláva :D jsi... já tě teda neznám, ale podle toho, co jsem doteď četla, jsi prostě zlatíčko. Musíš ho mít moc, moc rád, když ses rozhodl takhle a když chceš pro něj udělat tohle a já vím, že to možná není správný řešení, ale když takhle vidíš, že to ten druhý tolik nechápe a ty ho máš moc rád na to, aby ses s ním kvůli tomu rozešel, je to určitě lepší.
I to moc dobře znám. Stejně jako pocit, že nemáš nikoho, komu se můžeš svěřit a pak čekat podporu nebo aspoň to, že tě fakt vyslechne. A nebude tě soudit. Nebo ti to nebude později vyčítat.
Taky si mimochodem myslím, že nic, co tě trápí, není blbost nebo třeba maličkost. Když tě to trápí, logicky to maličkost být nemůže. Ach jo, dost mě štve, že to tvůj přítel nechápe a nemůžeš mu o těch věcech říkat, protože "je z toho potom smutný a on nechce být smutný". Většinou lidi nechtějí být smutní, ale přeci to nejde vždycky, hlavně když je něco trápí. Je to mega nespravedlivý, fakt že jo.
Já fakt pevně doufám, že to, co ti nedá přítel, najdeš u nějaké spřízněné dušičky. Neosobní články na blogu ti přeci jen nenahradí ten kontakt s někým dalším, kdo ti poskytne podporu, kterou potřebuješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama