Říjen 2016

Jak jsem se stáhl do sebe a vstal z mrtvých

29. října 2016 v 14:12 | Zapomenutelný
Vždycky jsem si tak nějak myslel, že když má člověk vztah, znamená to, že má někoho, na koho se může vždy spolehnout, komu se může s čímkoli svěřit a kdo ho za všech okolností podrží a podpoří.
Realita je, jako obvykle, samozřejmě úplně jinde.

Minulý týden mě přítel důrazně požádal, abych se pokusil mít méně pesimistických řečí a nemluvil tak moc o špatných věcech, protože z toho má pak smutnou náladu a on nechce být smutný, chce být veselý.
Já bych taky rád byl veselý.
Chtěl bych mít možnost svěřit se se svými problémy. I když to někdy můžou být blbosti - a řekl bych, že ty jsou tak 80% toho, co mě trápí. Rád bych se svěřoval i s těmi blbostmi. Však víte, řekl bych třeba "Mám strach z toho pohovoru, co mě čeká.", a on na to "Neboj se, to bude v pohodě, můžeme si to třeba natrénovat, zvládneš to." To bych si fakt přál.

Dřív jsem se snažil mu vysvětlit, že když mě nějak uklidní, budu pak mít i já lepší náladu a budeme si moct užít schůzku. Ale on to neudělá, takže jsem ve stresu a ještě navíc smutný, protože mám pocit, že je mu to jedno. A to se přenáší na něj.

Po tom, co mi řekl výše uvedenou větu (to, že je z mých řečí smutný), jsem se rozhodl, že si budu tyhle věci nechávat pro sebe. Co na tom, dělal jsem to tak dvacet let. Prostě se to jen musím znovu naučit, že? Easy peasy.
Takže se zase naučím dusit v sobě všechno špatné a na vymluvení budu mít blog.
Sice si pořád přeju, aby mi přítel více rozuměl a byl schopný mě vyslechnout a třeba mi i pomoct, ale rozhodně na něj nechci přenášet svoje psychické problémy. Nikdy jsem nechtěl nikomu ubližovat, a tomu, kterého miluju nejvíc na celém světě, už vůbec ne. Tak si zahrabu všechny svoje deprese, úzkosti a strachy pěkně hluboko dovnitř. Můžete se na ně pak těšit :D
Radši se vypíšu na blog lidem, které neznám, a kteří mají možnost výběru, jestli dočíst nebo nedočíst, a kdykoli můžou mou stránku zavřít, aniž by mi to jakkoli ublížilo. Nevím, jestli budu psát často nebo ne, prostě jak budu potřebovat. Aspoň ale po dlouhé době tenhle blog zase ožije.