Leden 2016

Líné hovado

23. ledna 2016 v 21:56 | Zapomenutelný |  Krátce
Pořád jsem u rodičů. Rozbila se jim myčka, takže si každý musí mýt po sobě nádobí ručně.
Mám v pokoji na okenním parapetu celkem pět velkých talířů, dva malé, tři misky, krabičku od svačiny a hromádku příborů.

Co se mi fajného přihodilo 4

22. ledna 2016 v 10:59 | Zapomenutelný
Jasně, jako by se takový zmeteček, co dělá všechno polovičatě, dokázal úplně rozloučit s blogem, který je pro něj jediným místem, kde se může svobodně vykecat.

  • Zatím jsem dal pěkných pár zkoušek. Tu jednu jedinou nejdůležitější sice ne, ale šrotím a určitě to dokážu.
  • Cvičím jógu. Sice ne každý den, jak bych chtěl, ale v průměru aspoň čtyřikrát týdně. Taky jsem zase začal běhat. Jen pomalu a střídám to s chůzí.
  • Cítím se teď trochu silnější, než jsem se cítil dřív. Někdy, když mám světlou chvilku, koukám na svět a říkám si, jo, já tohle zvládnu. Jsem velký kluk. Jasně, pořád se často cítím malý a bezvýznamný a rozbitý, ale už zdaleka ne pořád. A to je dobré.
  • Když jsem sám, jí zdravěji než když jsem u rodičů. Teď jsem u rodičů a za poslední dva dny jsem sežral tři čokolády, což není vůbec zdravé ani v pohodě... Když jsem na kolejích, jím lépe asi proto, že se před spolubydlícím, který je posedlý zdravou výživou a kupuje si jen kvalitní bio produkty, stydím baštit párky a lízátka. Tak je nebaštím.
  • Už se dokážu nerozbrečet po každém sexu (a když se mi to stane, umím to tak, aby si toho přítel nevšiml).
  • Naše kočka mi spí na klíně a v noci se mnou v posteli, kdykoli přijedu domů. Dřív se tomu vyhýbala, protože věděla, že zase brzy odjedu, ale teď už na to kašle a je vidět, že je ráda, že jsem tu.
  • Poslouchám Nightcore a líbí se mi to. Některé písničky jsou lepší než v originále. Některé jsou prostě jiné a to je super.
  • Byl jsem s přítelem v Rakousku na koncertě jedné z mých nejoblíbenějších skupin, která brzo končí a tohle je její rozlučkové turné. Byl jsem z toho fakt naměkko a jsem mu za to děsně vděčný, protože nikdo, koho znám, tu skupinu neposlouchá a já bych tam sám nejel, protože bych se bál.
  • Vlastně se díky němu obecně dostanu na místa, kam bych se sám nedostal. A připadám si děsně provinile, když vidím, jak se kvůli mně snaží a já kokot si ani nedokážu užít ten sex, na kterém mu dost záleží, a nedokážu ani pořádně předstírat, že mi to dělá víc, než mi to dělá, protože to bych si připadal pak nejspíš ještě hůř. Ale co to sem tahám, tohle je seznam těch dobrých věcí. Má mě to povzbudit a rozveselit. Snaž se víc, já.
  • Viděl jsem už Star Wars skoro komplet a je to lepší než jsem čekal, vlastně se mi to i docela líbí. Už mi chybí vidět jenom šestku (na sedmičku jsme byli v kině na půlnoční premiéru). Ale bude mi stačit vidět celou sérii jednou. A tak trochu doufám, že pak přítel nechá filmy vybírat mě :D
  • Doufám, že je tu pořád někdo, kdo na mě nezapomněl. Rád bych se vrátil k svému blogu. Přemýšlel jsem, proč jsem vlastně chtěl přestat. Všechno to začalo tím článkem na titulce, najednou sem chodilo příliš mnoho lidí a já jsem se lekl, že to bude jako s mým starým blogem, že ho někdo najde a budu z toho mít problémy. Ale kašlu na to. Už se toho bát nebudu. Snažím se být co nejvíc diskrétní a nepsat nic, co by mě mohlo nějak ohrozit - a když už, tak ne moc detailně. A když se to stane, budu velký kluk a budu tomu problému čelit. A brečet až pak doma.