Jak vůbec poznám, jestli to něco, co chci, chci vážně proto, že to chci? Co když to vlastně chci jen proto, že to musím chtít? Že se ode mě očekává, že to budu chtít? A mám vůbec v tomhle stavu ještě pořád právo něco chtít? Neměl bych si spíš někam zalézt a držet hubu? Co to se mnou jenom je?
To se jednou dozvíš. Já celý život chtěla něco o čem jsem ted' zjistila, že to vlastně nechci. Nepotřebuju to. Jenom jsem si myslela, že to potřebuju, protože jsem byla "zkažená".