close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Zase ti píšu

12. června 2014 v 22:41 | Zapomenutelný
Ahoj brácho, to jsem zase já.
Asi si říkáš, proč ti píšu, když s tebou přece pořád mluvím. Možná jsem moc otravný, dětinský. Pořád jsem se přes to nepřenesl, víš?
Pořád mi chybíš. Každý den si představuju, jaké by to bylo, kdybych nebyl pořád sám. O čem bychom se spolu asi bavili? Sdíleli bychom tytéž zájmy? Měl bys rád stejná jídla jako já?
To už se nikdy nedozvím, co?
Pořád zním tak zahořkle.

Je mi jasné, že minulost nemůžu změnit. Bez ohledu na to, jak moc si to budu přát. Nic se nestane. Nic se nezmění. Všechno bude pořád stejné. Nemůžu s tím nic udělat, nemůžu od toho utéct, nemůžu zapomenout. I kdybych chtěl. A možná bych někdy chtěl. Zapomenout, že jsi kdy existoval, zapomenout na všechno, co jsi měl zažít, co jsi měl vidět a slyšet. Zapomenout, že se to nikdy nestane. Nic z toho.

Ale pořád si připadám ztracený. Opuštěný. Osamělý. I když jsem v davu. To vlastně nejvíc.
Někdy si představuju, že jsme se z toho oba dostali v pořádku a že teď žijeme spolu. Chodíme spolu do školy, díváme se na stejné filmy, mluvíme spolu o všem, o čem jsem nikdy s nikým nemohl mluvit. Jsem si jistý, že bys měl taky o čem povídat.

Někdy v noci se mi o tobě zdá. Vypadáš stejně jako já. Máš stejnou tvář. Ale pohled na tebe není tak bolestivý jako pohled do zrcadla. Na tebe se dívat vydržím. Nedívám se totiž na sebe. Jsi někdo jiný, nejsi já, ale jsi mi blíž než kdokoli, jsi mi blíž, než já sám sobě kdy budu.
Asi to nedává smysl, co?

Začínám se ztrácet. S koncem školy na mě zapomenou i všichni, které jsem denně vídal. Pak už nebude dlouho trvat, než na sebe zapomenu i já sám. Všechno se ztrácí. Co je realita? Co je sen? Neumřel jsem vlastně tehdy já? Co když ano? Co když jsem já byl ten, kdo to nezvládl, a tohle je to, co následuje po smrti? Jestli jo, je to chabé. Odpovídá tohle věčnému utrpení? Nebo je tohle to utrpení, které skončí?
A co má být, že jsem nešťastný? Nikoho to nezajímá. Ani mě. Ty jsi mrtvý. Měl bych být rád, že žiju?

Jednou se přes to přenesu, bráško. A až se mi to podaří, budu žít za nás za oba. Budu žít tak, abych ti pak, až se zase potkáme, mohl vyprávět hromady historek. Přísahám. Přísahám, že se jednou vzpamatuju. Jednou se seberu a budu žít naplno. I když zatím nevím, co to znamená. Dlužím ti jeden život, tak bych se měl zatraceně snažit, abych ti ho splatil, co říkáš?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 daeris daeris | Web | 13. června 2014 v 16:52 | Reagovat

Tak tohle je vážně krásný. Sice netušim, co se mezi tebou a tvym bráchou stalo, ale je vidět, že s nim máš fakt pěknej vztah, ikdyž to asi neni takovej vztah jako ho chápe většina lidí. Líbí se mi, že se z těch pocitů dokážeš takhle hezky vypsat, jelikož já někdy prostě nenacházim slova. A otázka "Co by bylo, kdyby...?" je něco jako spouštěč dlouhýho bloku emocí a myšlenek, takže je většinou lepší si takovou otázku nepokládat... Pokud o ni samozřejmě člověk vysloveně nestojí.

2 položka položka | 14. června 2014 v 17:23 | Reagovat

Přemýšlel jsem o světě a dlouho jsem si přál, aby to dávalo nějaký smysl. Občas se dívám do tváře svojí sestry, jak je malá, jak se jí lehce chvěje spodní ret, když spí. Svět je lepší, když je u mě. Ale stejně neumím být šťastný. Bojím se, že jednou prostě zmizí, nebo že zmizím já. Že spolu nebudeme. Bolí mě to a bolí mě, co jsi napsal. Nevím, jestli dokážu být natolik empatický, abych to vůbec mohl pochopit. Možná jsem jen někam potřeboval napsat, že jsem děsnej zbabělec a že se hrozně bojím smrti, aniž bych uměl žít. Láska lidi svazuje a proplétá. Ty ji máš v sobě. Tvoji lásku a lásku bráchy. Tu, která existovala, i tu, která měla teprve vzniknout. Přál bych si být k tobě hrozně laskavý. Asi bych ti řekl, že už se nemusíš bát. Ne tím ohavným, necitlivým způsobem. Ale opatrně. Mrzí mě to. A chci ti říct, že nevadí, že se přes to nedokážeš přenést.  Jenom žij tak, jak nejlíp umíš. Hledej příběhy a příběhy najdou tebe.
To, co píšu, nejspíš nic neznamená, protože jsem cizí. Ale on by to nebral tak, že mu dlužíš. Stačí, když budeš žít, až na to budeš připravený. To není jen tak. A jako takové je to v pořádku.
Ještě jednu věc musím napsat na základě toho, co jsem si právě přečetl. Napíšu něco, co jsem si sám vždycky přál slyšet, nebo si přečíst. Od kohokoli, klidně i od cizinců. Něco, co pro mě hodně znamená.
- Odpouštím ti.

3 Kelioné Kelioné | Web | 18. června 2014 v 13:36 | Reagovat

Zpovědí to začalo, ale tímhle jsi mě přinutil, aby ukápla slza (nebo dvě tři). To je nádherné a nutí to přemýšlet. Nebo přestat myslet a cítit.
Ten závěr je nádherný... Tak snad se již brzy sebereš a zvládneš jít životem hrdě a s úsměvem za sebe i za brášku.

4 Kdosi Kdosi | 18. června 2014 v 19:46 | Reagovat

Vážně píšeš skvěle...skoro mě to rozplakalo a to je co říct.

5 angry-young-woman angry-young-woman | 18. června 2014 v 23:37 | Reagovat

...na tento blog jsem se dostala díky tomu, že měl článek na titulce, čili úplně náhodou. Přečetla jsem si několik článků a jako kdybych to všechno tak nějak znala, chápala to. Asi jinak, než autor sám, asi po svém.
Nevím, kdo jsi, ale díky za to, že píšeš. Asi se sem budu vracet.

6 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 28. června 2014 v 18:02 | Reagovat

Ten poslední odstavec je naprosto krásný.
Budu doufat, že se to brzo splní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama