Zase ti píšu
12. června 2014 v 22:41 | ZapomenutelnýKomentáře
Přemýšlel jsem o světě a dlouho jsem si přál, aby to dávalo nějaký smysl. Občas se dívám do tváře svojí sestry, jak je malá, jak se jí lehce chvěje spodní ret, když spí. Svět je lepší, když je u mě. Ale stejně neumím být šťastný. Bojím se, že jednou prostě zmizí, nebo že zmizím já. Že spolu nebudeme. Bolí mě to a bolí mě, co jsi napsal. Nevím, jestli dokážu být natolik empatický, abych to vůbec mohl pochopit. Možná jsem jen někam potřeboval napsat, že jsem děsnej zbabělec a že se hrozně bojím smrti, aniž bych uměl žít. Láska lidi svazuje a proplétá. Ty ji máš v sobě. Tvoji lásku a lásku bráchy. Tu, která existovala, i tu, která měla teprve vzniknout. Přál bych si být k tobě hrozně laskavý. Asi bych ti řekl, že už se nemusíš bát. Ne tím ohavným, necitlivým způsobem. Ale opatrně. Mrzí mě to. A chci ti říct, že nevadí, že se přes to nedokážeš přenést. Jenom žij tak, jak nejlíp umíš. Hledej příběhy a příběhy najdou tebe.
To, co píšu, nejspíš nic neznamená, protože jsem cizí. Ale on by to nebral tak, že mu dlužíš. Stačí, když budeš žít, až na to budeš připravený. To není jen tak. A jako takové je to v pořádku.
Ještě jednu věc musím napsat na základě toho, co jsem si právě přečetl. Napíšu něco, co jsem si sám vždycky přál slyšet, nebo si přečíst. Od kohokoli, klidně i od cizinců. Něco, co pro mě hodně znamená.
- Odpouštím ti.
Zpovědí to začalo, ale tímhle jsi mě přinutil, aby ukápla slza (nebo dvě tři). To je nádherné a nutí to přemýšlet. Nebo přestat myslet a cítit.
Ten závěr je nádherný... Tak snad se již brzy sebereš a zvládneš jít životem hrdě a s úsměvem za sebe i za brášku.
Vážně píšeš skvěle...skoro mě to rozplakalo a to je co říct.
...na tento blog jsem se dostala díky tomu, že měl článek na titulce, čili úplně náhodou. Přečetla jsem si několik článků a jako kdybych to všechno tak nějak znala, chápala to. Asi jinak, než autor sám, asi po svém.
Nevím, kdo jsi, ale díky za to, že píšeš. Asi se sem budu vracet.
Tak tohle je vážně krásný. Sice netušim, co se mezi tebou a tvym bráchou stalo, ale je vidět, že s nim máš fakt pěknej vztah, ikdyž to asi neni takovej vztah jako ho chápe většina lidí. Líbí se mi, že se z těch pocitů dokážeš takhle hezky vypsat, jelikož já někdy prostě nenacházim slova. A otázka "Co by bylo, kdyby...?" je něco jako spouštěč dlouhýho bloku emocí a myšlenek, takže je většinou lepší si takovou otázku nepokládat... Pokud o ni samozřejmě člověk vysloveně nestojí.