27. května 2014 v 19:10 | Zapomenutelný
Minulý pátek jsem byl přinucen zúčastnit se takzvaneého maturiťáku, což je označení, které se mi v hlavě okamžitě pojí s takovými těmi supergala plesy z amerických filmů, kterých jsem, když jsem byl mladší, pár viděl. V našem podání to byla jen taková večeře.
Sešli jsme se společně s několika učiteli, dlouho čekali na jídlo, které bylo nakonec studené (a to nebyl jediný důvod, proč jsem ho nedojedl) a pak si povídali (každý s každým) a poslouchali hudbu a pili. Být najednou s tolika lidmi poté, co jsem si sezení ve školní lavici odvykl, nebylo zrovna příjemné a tak jsem první hodinu a půl jen tak seděl, upíjel víno, koukal na hodiny a počítal, kolik epizod náhodného anime mi už uteklo.
Jsem jeden z těch lidí, co se dokážou bavit, jen když pijí. A my jsme pili. Během celé noci jsem měl bílé víno, fernet, rum, červené víno, vodku, pivo, vodku, pivo, rum. Jen první čtyři položky byly ale v místě rozlučky.
Když se rozešli učitelé, chtěl jsem jít domů, ale jelikož jsem měl toho fernetu tak půl flašky a byl jsem sentimentální, nechal jsem se zavléct do města.
Poprvé v životě jsem byl v nejpopulárnějším klubu našeho města (tam jsem měl tu vodku a dva panáky stály skoro tolik, co v obchodě celá flaška). Musím říct, že to bylo poměrně chabé.
Dlouho, dlouho, dlouho jsem pak ještě seděl v hospodě. Poznal jsem pár nových lidí a i když jsem pil hodně, naštěstí ne se až tolik, abych měl potřebu se s někým líbat. Ale na to, abych přesvědčval dva jiné kluky, aby si dali pusu, to stačilo. Taky se musím pochlubit, že to vyšlo. Třikrát. Ale jen proto, že byli pár; kamarády nebo úplné cizince jsem k tomu vždy schopen ukecat jen jednou.
Asi kolem pěti jsem se pokusil odejít, ale jeden ze spolužáků, co tam ještě zbývali (od večera to dost prořídlo) mě chytil a odnesl zpátky. O půl hodiny později jsem se ale už dokázal nepozorovaně vypařit a tak jsem mohl jít domů. Prý mohl. Motal jsem se jak klubko po koberci. Blbě mi sice nebylo, ale lidé, kteří o půl šestá ráno spěchali do práce (nebo kamkoli jinam, kam jen může člověk v sobotu o půl šesté ráno spěchat), na mě koukali dost divně. Jelikož jsem měl pořád dost v krvi, bylo mi to jedno.
Domů jsem se doplazil kolem šesté a šel jsem spát. O půl druhé jsem se probudil, natáhl si kalhoty a šel volit. Jsem totiž zodpovědný občan. Ve volební místnosti jsem strávil půl hodiny ve frontě (vážně, co tam ti lidi dělají?), odvolil a šel zase domů spát. Byl jsem sice unavený, ale blbě mi nebylo. Já jsem vlastně kocovinu nikdy neměl (a ani bych si to nepřál). bez ohledu na to, kolik toho vypiju nebo jak moc míchám, druhý den mi nic není. Taky jsem nikdy nezvracel. Je to jedna z mála věcí, na kterou jsem hrdý, a zatímco všichni ostatní se s námahou sbírají z podlahy, drží se za hlavy a vypínají si zvonění na mobilu, já vyskočím jako srnka a pustím si anime.
Jsem docela pošuk a jak mám teď ty prázdniny, skoro jsem zapomněl, jak to vypadá venku. Pomalu doháním všechno, co mi za ten půlrok příprav na maturitu a přijímačky uteklo. I když, včera jsem byl docela dlouho venku s kamarádem ze základky. Příjemně jsme si popovídali a zjistil jsem, že toho máme dost společného. Ale o tom zase jindy (spíš nikdy, přecejen bych si rád udržel alespoň nepatrnou část té anonymity, kterou jsem hlásal, když jsem začínal mít blog).
A jelikož jsem pořád doma, mohlo by se zdát, že si ani není na co stěžovat a tudíž nepotřebuji blog; na druhou stranu ale nikdy nevím, kdy se mi udělá blbě a budu se potřebovat vykecat. Vylít si srdce někde, kde každý poslouchá, ale skoro nikdo neslyší, je prostě navždy nejlepší.
No vidíš to. Taky nejsi úplně antisociální typ.
"...i když jsem pil hodně, naštěstí ne se až tolik, abych měl potřebu se s někým líbat." Narážíš tím na něco? xDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
Mě ani nenapadlo snažit se přemluvit nějaké kluky, aby si dali pusu. To někdy musím vyzkoušet ^_^ .
Taky mi nikdy nebylo blbě ani mi druhý den nic nebylo až do minula.