Černá ovce má taky srdce aneb Jak to všechno vypadá ze zákulisí (přímo z chléva)
30. května 2014 v 12:21 | ZapomenutelnýKomentáře
Tenhle článek ve mě po přečtení zanechal takovej divnej pocit, u kterýho nevim, jak ho mám popsat. Ale rozhodně to neni znechucení nebo něco takovýho, spíš...no, nevim, nebudu se pokoušet vo to ten pocit popsat, když mi to stejně nejde. Tvoje matka se podle mýho soukromýho názoru zachovala špatně. Jasně, každej dělá chyby, ale když na tebe řvala jenom kvůli tomu, aby ses jí přiznal, že seš gay /navíc když sis v tu dobu ještě tim nebyl jistej/...to se mi moc teda nelíbí. V rodině by měl člověk mít podporu a ne aby ho členové rodiny nazývali "buzerantem" a aby mu to vyčítali...
Co se týče toho rozdělování pohlaví na kluky a holky...no, mam to asi tak nějak podobně jako ty. Moc mě neberou takový ty holčičí kecy vo makeupech, hadrech a klucích, nejsem prostě typická holka, ale do kluka mám taky daleko.
Každopádně, tvůj blog si přidávám do oblíbenejch, zaujal jsi mě už jenom timhle jednim článkem.
Neviem či cítim ľútosť voči tebe alebo znechutenie voči tvojej matke v situácii keď si jej povedal, že si gay. Ako matka v takejto situácií zlyhala. Neber si to prosím osobne. A to s tým "sklamaním v prvorodenom" som ako prvorodené dieťa nezažila, môj mladší brat to má však o niečo ťažšie, pretože kvôli mojim úspechom od neho rodičia očakávajú to isté. Pamätám si keď sa mu na vysvedčení objavila prvá trojka. Boli to reči typu: "sestra mala v tvojom veku samé jednotky!"
A mimochodom na tvojom blogu určite nie som posledný krát :) Píšeš úžasne :)
Rozplakal si ma. Fajn, teda na dnes asi končím s internetom lebo 90% času pred počítačom len plačem. Neviem popísať ten pocit čo som mala po dočítaní, každopádne píšeš úplne skvelo...
nemám slov.. prostě nemám.. je to hrozný.. a jsi fakt neuvěřitelně silnej, že jsi se z toho dostal.. že ses přes to přenesl.. a je to tak.. u lásky nezáleží na pohlaví a na ničem jiným.. záleží jenom na tom pocitu.. :)
Já myslím, že s tebou není špatně vůbec nic. Určitě jsi naprosto úžasný.
Vím, jaké to je sedět zavřený u sebe, aby všichni dali pokoj a nic nejíst.
Já jsem minulý týden přinutila svojí matku k objetí násilím xD. Ale nakonec to vyšlo haha.
A ta pohádka to musel být taky masakr. Petr byl pěkný lhář!
Tvoje máma to prostě nezvládla, což znamená, že i ona je "jen" člověk. Nejde o to, že jsi gay, ale myslím že ji s tím zasáhla rovnou myšlenka, že nebude mít vnoučata. To víš, ženský takhle uvažují snad podvědomě, je v tom instinkt zachování rodu. A babička, ta je vůbec z doby, kdy se o gayích tolik nemluvilo.
Vaši asi budou potřebovat víc času, než ten fakt přijmou.
Co si počít se svým životem? Víš, v tomhle problému a s touto otázkou se potýkají mnozí lidé. Zkus si položit jinou otázku - co mě na životě baví, co můžu od života dostat a co můžu životu dát. Určitě máš spoustu možností, co dělat, můžeš být někomu užitečný, někomu pomoct, můžeš si udělat nějaký kurz. Život není jen trápení, je dobré o něm moc nepřemýšlet a brát věci tak, jak jsou. Nejsem psycholog, takže nedávám profesionální radu, ale ze zkušenosti vím, že je dobré věci příliš neřešit, nezabývat se tím.
Jedna moje kamarádka říkala - to neřeš.
Druhá - nechám to koňovi, ten má větší hlavu.
Scarlett O´Harová měla rčení - zítra je taky den.
Nic není nesnesitelné natolik, aby to trvalo celý život, vždycky přicházejí chvilky, které jsou pěkné.
Ruku na srdce - četla jsem už spoustu zpovědí, ale tahle se řadí mezi ty nejsilnější.
Snad se se vším tvá rodina brzy srovná, pochopí, že tady nejde o ně.
Jinak věta pod záhlavím je pravdivá, zrovna mi hraje do noty. :)
Dojal jsi mne. Mám dospělého syna, který docela dlouho (do dvaadvaceti) tvrdil, že nikoho nepotřebuje a že chce být sám. Tehdy jsem tak trošku řešila, jestli třeba není náhodou gay a jak bych se postavila k tomu, kdyby byl. A došla jsem k závěru že bych to neřešila nijak. Mám ho ráda bez ohledu na cokoli a s jakoukoli sexuální orientací. (O pár let později se oženil a dnes má dva syny. A pro mne je důležité, že je spokojený.) A tak se snad nebudeš zlobit, když ti pošlu jedno virtuální mateřské objetí a pohlazení a budu ti držet palec, ať se ti tvé přání splní.
Bejt černá ovce ve společnosti je těžký. Bejt černá ovce rodiny, to je ovšem na chocholouška. Mám to štěstí, že jsem obojí. Možná, že tvojí matce jednou dojde, že nemůžeš svůj život žít přesně podle jejího gusta a přijme tě takovýho, jakej jsi. Nevím, jestli to tak bejvá. Ta moje k tomu zatím ani nesměřuje. Ale člověk musí doufat. A snít.
Vlastně "no a? Každej jsme nějakej"
A hlavně, je to každýho věc, že je někdo "gay" neznamená, že se na něj budu dívat přes prsty a navíc,v dnešní době už se to ani tak moc neřeší...
Je mi líto toho s čím sis musel projít a obdivuju tě za to, že ses z toho dostal. ..Rodina by měla vždycky stát při sobě v jakékoli situaci. A nebylo hezký, že na tebe máma křičela jen proto že jsi gay a že ti pak všechno vyčítali. To není dobrý, člověku to v ničem nepomůžu spíš naopak..
Já si ted´ taky procházím blbim obdobím a to, že jsem zjistila o sobě, že se mi líbí holky a hodně se bojim toho,co bude až se to dozví doma. Vím o tom, že to nebude zrovna dobrý,protože vím,jaký na to mají názor a fakt mi to v ničem nepomáhá..A ono nezáleží na tom, jestli se ti líbí kluci nebo holky,ale na tom jestli jsi s tím člověkem št´astný atd..No nic. Přeju ti hodně štěstí do budoucna. Myslím si, že jsi určitě moc fajn člověk :) A to tvoje přání - nepřijde mi to hloupí ani dětinský. Spíš naopak a přeju ti,aby se ti to splnilo. :))
Hodně silná zpověď, chtělo se mi až brečet. Ani nechci věřit, že je tohle v dnešní době možný. Držím palce, ať se ti daří. ;)
Málem mi i slza ukápla :/.. Podle toho, co jsem si měla možnost přečíst, soudím, že musíš být velmi silná osoba, když jsi překonal všechen ten nátlak ze strany rodiny i školy. Kdyby tohle četla tvá maminka, s jistotou by tě objala a už nikdy nepustila.. Možná by si i uvědomila, jaké chyby sama udělala a že nemohla mít lepšího syna, když ji po tom všem žádá o odpuštění. Drž se a ať se ti splní sen :))
Abych řekla pravdu, v naší rodině jsem vždycky byla "to chtěné, chytré a nejlepší" děťátko. Takže si tvou situaci umím představit asi jen tak z poloviny (to si myslím, protože sama sobě nevěřím, když si říkám, že cítím, jak to doopravdy musí bolet).
Díky tvému článku jsem se teď tak akorát naštvala, protože různé averze vůči homosexuálům či asexuálům mi pomalu ale jistě přetékají přes hlavu. Absolutně nechápu, jak někdo může být tak slepý podle těchto věcí soudit lidi. Neuvěřitelné.
Ahoj... máš vážně šíleně smutný příběh (teda zatím), smekám před tvou .. tpělivostí? Promiň, nevím, jak to nazvat. Je super, žes to nevzdal. A přesně jak psal někdo přede mnou - oni ti nemají co odpouštět, spíš by měli přiznat, že to vážně podělali.
Nechceš někdy zajít na kafe? (Nic v tom nehledej, jen mám ráda zajímavé lidi.)
Ahoj... máš vážně šíleně smutný příběh (teda zatím), smekám před tvou .. tpělivostí? Promiň, nevím, jak to nazvat. Je super, žes to nevzdal. A přesně jak psal někdo přede mnou - oni ti nemají co odpouštět, spíš by měli přiznat, že to vážně podělali.
Nechceš někdy zajít na kafe? (Nic v tom nehledej, jen mám ráda zajímavé lidi.)
Od Tvé mámy je hodně hloupé, že tě dotlačila k tomu říct něco, co jsi ani ty sám nevěděl, a pak ti za to nadávat.. hlavně i kdyby to tak bylo, tak by jí to vůbec přece nemělo vadit, nejsi masový vrah, jsi prostě jen normální kluk, co má svoje zájmy a liší se od průměru, neznám nikoho na světě, kdo by zapadal stoprocentně do nějaké šablony, zvláště rodičovské. Drž se a buď silný. Ale zdá se mi, že už se s tím pereš docela úspěšně, což je jedině dobře.
Na tvou matku nemám slov.
Tímto způsobem se matky nechovají.
To, co si člověk prožije v dětství se velmi odrazí do jeho dospělého života a lidé jako ty potom bývají mnohem odolnější a úžasní lidé, což ty určitě jsi.
Jen to trvá několik let, než odbouráš úplně tu zeď, která bude mít tendenci se znovu stavět a uděláš si nadhled úplně nad vším.
Doktor z tebe nebude, což je dobře, protože s takovým nadáním pro psaní by tě na doktora byla škoda.
Jsem velkým odpůrcem homofóbů a rasistů a jen doufám, že další generací se těchto debilních předsudků zbavíme.
Je to sobecké a omezené, řešit si tímto způsobem vlastní problémy.
Tvá mamka ti nemá co odpouštět, to tebe by měla prosit za odpuštění.
Jde vidět, že máš velké srdce, když píšeš, že si přeješ, aby ti odpustila.
K tvým spolužákům se ani vyjadřovat nebudu. Určitě by se tam našel alespoň jeden, který měl v hlavě to, co ty, ale svou zlostí to možná chtěl odepřít.
Mí spolužáci byli naštěstí vždy otevření všemu, měla jsem ve třídě tři bisexuálky, včetně mě a nikdo se nad tím ani nepozastavoval.
Takové třídy jsou ale výjimky :).
Přeji ti hezký a upřímný život, aby jsi našel někoho, kdo ti dodá sebevědomí a udělá tě šťastným.
A přidávám se k Jayovi, nechceš zajít na kafe? :)
Bohužel to takhle je, puberta je zlá, naštěstí se o takovýhlech věcech začíná konečně trochu veřejně mluvit. Tvoje mamka to nezvládla, ale myslím, že je to hlavně výchovou - pokud byli její rodiče proti odlišným lidem (a pokud je babička maminka tvé mamky, tak asi ano), může to být z větší části příčina. Tím ale nechci tvou rodičku obhajovat! Máš nějaké sourozence? Možná se nechtěla smířit s faktem, že "nikdy" nebude babička. Ale přece jen by rodič měl milovat bez podmínek, zvlášť máma, která tě 9 měsíců nosila pod srdcem.
Můj bratránek je gay a jeho táta (můj strejda) je zásadně proti homosexualitě. Takhle ho naočkovala babička. Strejda umřel na rakovinu a o svém synovi se to - chválabohu - nedozvěděl a už nedozví. Aspoň, že mohl odejít takhle v pokoji, protože věřím, že by bratrancovi řekl něco moc nehezkého a rozloučili by se ve zlém.
Vážně tě lituji. Musí to být strašné, když tě ani vlastní rodina nepřijme takového jaký jsi, i přesto, že ty za to nemůžeš.
Vždy jsem se na lidi, kteří se řezali dívala jako na psychopaty nebo frajírky, co chtějí být prostě s nějakou tou jizvou cool. Až teď, když dospívám, si začínám uvědomovat, že někdy tím někdo prostě "ventiluje". Rodina selhala. Nevím, jaká je moje sexuální orientace. Jsem na dně. Už to možná začínám chápat. Prostě jde o to přemoct tu všechnu bolest z tohohle všeho bolestí fyzickou. Každopádně tě obdivuji a přeji víc šťastnějších chvil v životě. Ten sen, který máš je krásný, i když působí skromně, tak pro tvoji maminku to bude možná to nejtěžší.. ale myslím si, že jednou se to třeba stane. (:
A nato, že neumíš mluvit k lidem, tak přes ten článek jsi to dokázal sepsat bravurně. Opravdu skvěle. (:
Koukám, že v této "době blbé nálady" jsou i lidi, kteří o potížích kolem nich dokážou vypovídavě psát. Vím, jak je to hrozně těžký. Měla jsem to tak víckrát, v 66 jedu dál a buduju si nový život. Řekla bych, chyť se nějakýho koníčka a věnuj se mu naplno a prď na přicmrndávače. Sami zřejmě neví co se svým životem a jsou rádi, že se ve sra*kách koupe i někdo jinej. Za to, že jsi toto dokázal napsat, si tě vážím a budu k tobě chodit. Všem se zavděčit nemůžeš. Třeba najednou přijde láska jako trám (to dopředu nemůžeš vědět) a za nějaký rok taky budeš mít ženu a dva kluky! Některá matka musí "dospět" a poznat, že jsi její a kdybys nebyl, bylo by hůř. To přijde, určitě se toho dobere. Jen to zatím musíš nést sám i za ni. Jsi dost silný, tak se vydej na svoji cestu a neohlížej se na psí hovínka, který ti teď znepříjemňujou cestu. Přejdeš kolem nich jako by nebyla. Přeju ti příjemnou cestu životem a - budu jedním okem s tebou. Třeba i tu náruč ti teď posílám, i když mně samotné teď zrovna chybí (Vendy ví). A taky se už nehroutím a vidím cestu dál... :)
Mám podobné přání... Ale aby to udělal táta.
Jo, moje rodina, to je taky na dlouhý povídání..
Trošku se v tvém povídání vidím. Sice nemám tento "problém", ale šikanou jsem si prošla taky a když je člověk sám, bez přátel, nakonec mu nic jinýho nezbyde, než to učení, hehe.. A na anime koukám dodnes.
Buď statečný a bojuj dál, přeju ti, abys nalezl spřízněnou duši..
To mě mrzí, že tě víc nepodporovali. Tyhle předsudky a představy jsem nikdy nějak nepochopila. Jak můžu někomu nalinkovat život a pak být zklamaný, pokud bude chtít dělat něco jiného? Přítelova maminka si vysnila, že z něj taky bude doktor a on je z něj informatik (v jejích představách jsou informatici ti divní asociálové co se vrtají v počítači a nikdo jim nerozumí). Pořád si z něj dělá srandu a shazuje ho, přitom přítel je fakt šikovný, baví ho to, jde mu to a ještě to studuje na těžké fakultě. S tou "buznou" je to taky těžký. Nevím jestli je to generací nebo čím, ale mám čtyři homosexuální či bi- kamarády a žádný problém v tom nevidím. Každý je nějaký. Když jednou přijde domů můj syn s tím, že je na kluky, tak to sice asi bude trochu šok, ale proboha, je to pořád můj syn a svět tím nekončí. Třeba se i tvoje orientace někam přehoupne, dej tomu čas
a hodně sil do dalších dní!
K tomu môžem povedať len jedno...hoci som ja so svojou rodinou na nože, tá tvoja v tomto zlyháva úplne. Rodičia by mali byť oporou, mali by mať pochopenie...ale niektorým rodičom to asi zabudli povedať. Mnohí rodičia očividne ani nechcú potomka ale malého klona, alebo otrka, ktorý bude žiť svoj život podľa nich...a ak je náhodou v niečom iný či má vlastnú hlavu, tak je on ten zlý. Je to smutné a mrzí ma, že si si niečím takým musel prejsť, ale očividne si dosť silný na to, aby si to prekonal.
Od rodičov také správanie bolí dvojnásobne. Snáď ťa mama prijme, hoci osobne si myslím, že ti nemá čo odpustiť, lebo nevidím, v čom by si sa tak mohol previniť a ona je podľa mňa tá, ktorá sa zachovala zle.
Čo sa týka tej orientácie, tak to ťa plne chápem, mám to v mnohom podobné. Priateľa mám napríklad už dva roky (prvého...predtým ma ani vzťahy absolútne nezaujímali) a samozrejme, občas spolu spávame, hoci zase nie nejako často...tak nejako sa s tým zmieril, takže je toto pomerne kompromis. Mňa ten sex nejako neberie, hoc ako sa snažím, proste mi to príde divné a absolútne ma to neláka. Keď som bola mladšia, hrozne ťažko som to niesla, pretože som si myslela, že so mno nie je niečo v poriadku, keď všetci kecali o sexe a mňa také reči vôbec nezaujímali.
Či som práve asexuál, to si ešte nie som istá, nakoľko niektoré činnosti rada mám (ale je mi to vlastne už popravde jedno. Som kto som, asexuál alebo nie, nejaká "nálepka"tak či tak nič nezmení), chýba nejaká tá sexuálna príťažlivosť k nejakému pohlaviu...ja sa otočím za chalanom aj za holkou, poobdivujem, najmä štýl, ale nejaká tá príťažlivosť v tom nie je.
Pardon, trochu som sa zrejme rozpísala viac, než som chcela, ako tak na to pozerám. :)
Vím co to je, když tě vlastní rodina dostatečně nepodporuje a naopak ti podkopává nohy. Vztahy v naší rodině jsou a vždycky byly divný. Nic o sobě nevíme a netrávíme spolu dost času na to, aby sme se navzájem pochopili a dokázali spolupracovat. Nikdo mi nevěří, tvrdí o mně, že jsem absolutně neschopná a srovnávají mě s kamarádkami (jak ta je úžasná, co ona umí a já ne). Přesto je mám ráda a nechápu jak třeba moji spolužáci rodičům neustále nadávají. O to víc mě to mrzí, protože vím, že bych si tohle k nim nikdy nedovolila. Od mala mi podsouvali jam mám být chytrá (spíš vypočítavá) a jak mám neustále myslet, kvůli čemuž jsem absolutně neschopná dnes navazovat jakýkoliv kontakt s okolím. Všichni mě mají za tu tichou, přestože bych toho chtěla tolik říct. Jen mi rodina vsugerovala myšlenku, že je naprosto zbytečné se projevovat a nikoho moje pocity atd. nezajímají. Proto doufám, že až budu mít vlastní děti budu lepším rodičem a budu se snažit svoje dítě co nejvíce podporovat at' už je jakékoliv.
Obdivuji jak o tom dokážeš psát. S mluvením mám podobný problém, ale na blog toho o sobě až tolik nepíši, protože mám pocit, že to nikoho nezajímá. Ale tento článek mě zaujal. Cítím se teď tak nějak... zkroušená. Kolikrát si říkám jak je ke mě svět nespravedlivý a krutý a při tom se mi nic moc extra-špatného nestalo. Pak přijdou lidi, kteří si opravdu zaslouží to obejmutí od maminky... A já si uvědomím jak jsem přehnaně sebelítostivá.
Z celého srdce přeji aby se ti sen splnil.
(a drž se anime
)
Je mi opravdu líto, co si musel prožít. Sama jsem se ještě nedávno řezala :/
Musím uznat, že jsi měl strašné dětství, dokonce jsem se u toho rozplakala... S řezáním jsi začal hodně brzo, stejně jako já.
Svým způsobem jsem taky taková černá ovce rodiny. Nejsem dcera podle představ mého táty, nejsem dcera, která je slušná a chce být doktorem. Chci jít na spisovatelství nebo se dát na hudební obor. Mamka ve mě vidí jenom ty špatné věci a díky ní si nepřipadám nikdy dost dobrá. Ale to už je na delší povídání...
Moje přání je mít rodinu zase pohromadě i když vím, že se mi to nikdy nesplní...
Ten sen není ani hloupý, ani dětinský, je to snad ten nejkrásnější sen, co jsem u někoho za poslední dobu viděla.
Tohle je hodně srdcervoucí příběh. Je mi to vážně ze srdce líto, doma ani ve škole to taky nemám zrovna růžový, tak myslím, že aspoň trošku jsem schopná rozeznat, jak ti je. Velmi okrajově, ale přece.
A je mi to líto, opravdu, a kdybych mohla, chtěla bych Ti to říct osobně. Chtěla bych ti říct, že to bude dobrý, protože jednou bude. Jednou určitě.
A sen, co si v sobě chováš? Ten je nejkrásnější a nejupřímnější ze všech, co jsem kdy vyslechla nebo snila. Musíš být hodně silnej, protože tohle by zvládl s tak pozoruhodnym klidem málokdo.
Hodně štěstí.
Působivé povídání a to je co říct, protože já nemám příliš v lásce příběhy (a to ať už jsou vymyšlené nebo na základě skutečné reality)
Ahoj, vlastně už to tu lidé napsali a sebrali mi slova,kromě toho nedávám většinou takhle najevo pocity, ale tohle říct musím. Jsi skvělý a neobyčejně statečný člověk a tvoje matka bezpochyby stála před těžkým rozhodnutím, ale zachovala se špatně. Přeji ti hodně štěstí. Kdysi jsem si přečetla citát od O. Wildea "na konci bude vše dobré, a pokud to ještě není dobré, není to ještě konec". Myslím, že často shrnuje to, co potřebuji vědět.
Musím uznat, že je to doopravdy hezký článek. Takhle se svěřit to musíš mít velkou odvahu. Chtěla bych ti říct, že si se musel cítit špatně..sám..neměl si komu říci to co tě trápí, nikomu si nemohl říci co se ti honí hlavou..všichni od tebe dali ruce pryč, avšak nesmíš se jim divit pro ně je to také těžké každá máma chce mít to nejúžasnější dítě na světě (nemám tím namysli, že nejsi úžasný), a teď se dozví toto..překvapí jí to..musela si to srovnat v hlavě na druhou stranu..rovnat si to roky je až moc dlouho. Zde, když si se takto svěřil se ti určitě uleví ;)
A poslední věc..ten sen hloupý není..každý člověk má své sny a tento je jeden z nejhezčích ;)
Ps.: Vím, že mě neznáš, ale klidně se mi můžeš svěřit..ráda každého vyslechnu a rozhodně se nikdy neotáčím k nikomu zády ;)
Někdy rodiče selžou v nějakém zásadním bodu...
Já už se nějakou dobu (jsou to týdny, měsíce, roky?) pohybuji na hraně a přemýšlím, co vlastně chci. Ale nejhorší na tom všem je, když to dusíš v sobě a nemluvíš o tom. Když nemáš nikoho, kdo by ti pomohl se s něčím takovým vyrovnat a přijmout tě takového, jakým jsi. Ještě horší je ale ten strach, že tě nikdo nepřijme takového, jakým jsi...
Stejně jako ty jsem černá ovce rodiny. Jiné záliby, jakýsi podivný styl oblékání, v období dospívání spíše asociální chování. Mamka si o mě ještě donedávna (je to vlastně jen rok zpátky) myslela, že mám nějaké psychické potíže, kvůli kterým se nemůžu...sbližovat, to je asi nejvhodnější slovo. Bylo jí divné, že s nikým nechodím, a když ano, tak jí o tom nevyprávím, celkově se jí nesvěřuju s nějakými "srdečními potížemi", ba dokonce měla za to, že jsem ještě panna. Všechno tohle mi řekla a já jí sdělila, že v tomhle všem se mýlí. Později pochopila, že když o tom nechci mluvit, tak o tom mluvit nebudu. Na základce jsem to neměla jako přespolňák a ošklivé káčátko zrovna jednoduché, na trénincích se mi ostatní vysmívali a nechtěli se se mnou bavit. Vyrovnat se s tím jsem musela sama a teda to bylo něco. Chaos v hlavě mám z toho doteď, ale celkem kontrolovaný. I když někdy mám pocit, že mi vážně jebne. Mamka už na mě netlačí a táta mě vždycky chápal.
Co se vztahů týče, nevyhledávám je, jde-li o sex, nepotřebuju ho, nebaví mě, nevím, co na tom ostatní vidí. Když už jsem nějaký vztah měla, fyzická stránka pro mě byla nutné zlo a já se při ní psychicky vzdalovala, což vedlo ke krachu a výčitkám atd. Nemůžu za to, že jsem mozek na nožičkách a potřeby mého těla mě zajímají jen na bázi nutných funkcí. Moc lidí to ale nechápe.
Rozumím tomu, co tu píšeš. Mě za lesbu sice nikdo nemá, ale i tak jsem pro ostatní divná.
Tvoje mamka by zasloužila...probrat. Pořádně. Aby ji to bolelo. Trestat děti za to, že jsou jiné, je špatné.
Až jednou sebereš odvahu, promluv si o tom s maminkou. Ona vidí věci úplně jinak než ty. Možná to nedopadne, ale za pokus to stojí.
Mimochodem, na úvodce blog.cz ti k článku vybrali moc pěknou fotku ![]()
Netuším jak na ten článek zareagovat..
Hodně mě to zasáhlo.. u mě naštěstí rodina funguje dobře.. tebe měla víc podržet. Ale zvládl jsi to a za to máš můj obrovský obdiv. Já bych to nevydržela..
Člověk si zvykne, máš pravdu. Nebo alespoň má pocit, že si zvyknul.
.
A pak přijde na to, že to pořád bolí.
.
Málokdy se člověk zavděčí. Já se snažím už roky.
Naše súcitné komentáre ti asi nepomôžu, ale aj tak mi je to ľúto. Toto dokazuje to, že ľudia vedia byť niekedy svine. Ale je dobré, že si sa cez to preniesol, lebo názor okolia je nepodstatný.
A myslím, že tvoja mama ťa má rada, len to nedokáže povedať nahlas. Ale prajem ti, aby sa ti sen splnil :)
Jojo domácí násilí, nebo aspoň něco na ten způsob, denně...Ale taky už to tak neberu, dokonce mi to pomohlo být otrlejší v životě...i když čím starší tím citlivější možná. Já to měla naopak, v pubertě mi mohlo každej co chtěl a nic nezmohl. Bít hlava nehlava a já byla tak OK že by to i psychiatra vyvedlo z míry, teď už je to trošku horší...
Nevím, jestli se to dá říct, ale článek je úžasný. Mám ráda, když lidi "nadhodí" nějaké tabu téma, vždycky se najde někdo, komu to pomůže. Cítím s tebou, vím, jaké to je, když selže rodina a je úžasné, jak silný člověk jsi!
Držím palce a doufám s tebou v odpuštění.
Tenhle článek asi otevčel hodně lidem oči.
Myslím, že ikdyž nedokážeš vyjádřit svá slova, musíš mít obrovský charakter.
Obdivuji tě. Zní to dost unáhleně, po tom, co jsem si od tebe přečetla jeden článek...(úplnou náhodou,přiznávám se)
Ale já si nedokážu pomoci! Taky mám rodinu, která zrovna není nejlepší podporou, ale s touhle životní zkušeností se to nedá srovnávat.
Bude to znít sobecky, když napíšu že bych člověka jako ty chtělo poznat?
Ach, tvoje mamka ti nemá co odpouštět... Ona by měla být vděčná, pokud jsi odpustil ty jí. Moc ti přeji, aby se to mezi vámi zlepšilo, ale někdy, v některých vztazích, je lepší mít odstup, aby to potom nebolelo. Z její strany bohužel chybí tolerance.
Nikdy nepochopím,jak tohle někdo může udělat vlastnímu synovi.Já podporuju bi/homosexuály a myslím,že na tom není vůbec nic špatnýho,je to jenom stupidní sexuální orientace.Nechápu,proč s tím v 21.století má pořád tolik lidí problém,vy nemůžete za to jak jste se narodili a být homosexuálem nebo bisexuálem není nic špatnýho.
[48]:P.S. Tvoje mamka ti nemá co odpouštět ;) chyba není na tvojí straně,ale na její,měla ti zůstat oporou a ne ti udělat to co ti udělala.Odpouštět by jsi měl ty ;)
Odkládal jsem odpovědi na komentáře a teď, koukám, se mi to vymstilo. Co se to děje?
[1]: Film neznám, ale vypadá zajímavě, pokusím se ho někde najít a shlédnout.
[2]: Moje babička je křesťanka a maminka podle toho sice nežije, ale myslím, že to má v sobě zakořeněné. O svém pohlaví pochybuju už léta, ale ze zjevného důvodu mám strach o tom s někým mluvit. S rodiči bych nepochodil a bydlím na malém městě, kde se všechno hned roznese, takže se to jen snažím vyřešit sám.
[3]: Naši se o hrozně dlouho snažili o dítě a od malička mi říkali, že jsem "vymodlené dítě". Jako takové jsem měl být pochopitelně ve všem nejlepší. Ale já jsem nebyl, byl jsem průměrný, v některých věcech i podprůměrný. Myslím, že ve mě vkládali moc naděje, a to je asi hlavní důvod, proč jsem je tak moc zklamal. Mám o čtyři roky mladšího bráchu, měl vždycky horší známky než já a já jsem je vždycky po vysvědčení přemlouval, aby na něho nebyli moc zlí :) Srovnávání je svině, každý je jiný. A děkuji :)
[4]: Za rozplakání se omlouvám, to jsem rozhodně nechtěl!
[5]: Moc jsem se přes to ještě nepřenesl, ale pracuju na tom
snažím se přijmout sám sebe takového, jaký jsem, se všemi chybami a špatnými vlastnostmi. Snad ten pocit ještě někdy zažiju :)
[6]: Úžasný sice nejsem, ale díky
Já mám strach jen tak přijít a zkusit ji obejmout, aby mě třeba nepraštila, to nemám rád
[7]: Děkuji.
[8]: Já bych třeba děti měl rád. Mimina mě děsí, ale od takových pěti let už se dá s dětmi i mluvit, těch už se nebojím. Akorát si nejsem jistý, jestli do toho vážně někdy půjdu. Musí to být hrozná zodpovědnost a já se neumím pořádně postarat ani sám o sebe, natož ještě o někoho jiného
Otázky o životě si kladu často, dokonce si pravidelně píšu seznamy dobrých věcí a když mám depku, pročítám si je. Ale stejně jsem ještě nikam nedošel a někdy si to až příliš uvědomuju. Chtěl bych se víc usmívat, tak se snažím k tomu najít nové důvody.
[9]: Děkuji. Věta vychází z citátu "Hledat je víc než najít." z knihy Mladý muž a bílá velryba. To je podle mě dost podceňovaná kniha. V učebnici psali, že je to "oslava tvořivé práce" a myslím, že to tak většina lidí i bere. Já v tom ale viděl spíš takový filozofický nádech a hlavně myšlenku honby za něčím, co by učinilo život kompletním. Něco takového hledám i já. A knihu doporučuji :) (To jsem se rozkecal.)
[10]: Kéž by to takhle řešili všichni. Podle mě třeba na tom, jestli je někdo na kluky nebo na holky, vůbec nezáleží. Děkuji :)
[11]: Moje k tomu taky nesměřuje, navíc se se mnou zásadně odmítá o čemkoli bavit. Máme my to s těmi rodiči těžké. Snad se to jednou povede, držím ti palce :)
[12]: Ono to právě vypadá, že se to ještě moc neřeší, ale když se pa člověk podívá do hloubky, zjistí, že ještě pořád považuje hodně lidí homosexualitu za nemoc a homosexuály za divné a zvrácené. Pak se není čemu divit, že se kvůli tomu čtrnáctiletý člověk zabije. Na kluka na začátku puberty je tolik nenávisti ze všech stran hrozná zátěž.
[13]: Děkuji a taky ti přeji hodně štěstí. Budu ti držet palce, aby tě rodiče přijali. Snad to vyjde.
[14]: Děkuji :)
[15]: Kdyby tohle četla moje maminka, nejspíš by ji ani nenapadlo, že jsem to psal já :) Má tendenci ignorovat fakt, že i ostatní lidé mají city. Děkuji, pokusím se :)
[16]: Taky jsem hrozně moc chtěný, "vymodlené dítě", ale to je právě ten problém, protože tomu obrazu nevyhovuju. Za naštvání se omlouvám :)
[18]: Někdy mě taky fascinuje, že jsem to nevzdal. I když jsem někdy chtěl. A kafe nepiju a taky nechodím ven a taky bydlím v prdelákově, takže se obávám, že budu muset odmítnout
[19]: Díky :) Budu se s tím prát i dál.
[20]: Jako úžasný člověk si moc nepřipadám, ale tu zeď se mi snad jednou podaří zdolat. Taky doufám, že se zbavíme předsudků, ale jsem si jistý, že to nikdy nebude úplně možné... Děkuji za pozvání, ale stejně jako Jaye tě budu muset odmítnout, omluvám se
[21]: Nejhorší na tom je, že si mamka nikdy neuvědomila, že mi svým chováním ubližuje. Vytýkat člověku chyby, kterých si není vědom, je nemožné. Mám o čtyři roky mladšího bráchu a ten je heterosexuál každým coulem, takže bát se fakt nemusí :)
[22]: Děkuji.
[23]: Vsadím se, že to tak navenek asi vážně vypadá. Lidi, kteří se řežou, to dělají většinou proto, že neznají žádné jiné "řešení" svých problémů. Nemají si s kým promluvit a tak neříkají nic. Troška bolesti člověku nesmírně uleví. Ale málokdo, kdo to nezažil, je schopen to pochopit. Článek jsem sepsal, protože jsem nemluvil k lidem
V životě by mě nenapadlo, kolik lidí si tenhle můj výkřik do tmy nakonec přečte.
[24]: Obdivuju tě, že dokážeš vidět na životě to hezké a držet se toho. Já to nikdy neuměl. Upřímně doufám, že za rok žádné děti mít nebudu (pokud to tak bylo myšleno). Rád bych ještě pár let studoval
Leda že bych se oženil se starší ženou, co by už děti měla. Samotný proces rozmnožování mě absolutně neláká a nezajímá. Děkuji :) Taky se budu snažit najít cestu.
[25]: Učení je dobré na zabití času :) Taky na anime dodnes koukám, možná víc, než bych měl, a v dohledné době s tím nehodlám přestat :) Snad se ti přání splní...
[26]: Já informatiky obdivuju, s počítačem umím jen základy a i v těch občas tápu. Děkuji :)
[27]: Naši by takového otroka chtěli taky. Někoho, kdo by všechno perfektně zvládal a do puntíku se řídil jejich pokyny. Je smutné, že se tohle tak často děje... Vždycky mě mrzí, když vidím, že lidé, kteří by si měli být navzájem nejblíže, si ubližují a udržují si odstup...
S tím sexem to absolutně chápu, taky mi připadá divný a nudný a zbytečný. Ne že bych u toho něco necítil, ono to z fyzického hlediska není nejhorší, ale pokud jde o hledisko psychické, je to chabé a nikdy se mi do toho nechce.
[28]: Jo, tohle chápu dokonale. Jsem na tom podobně. Srovnávání je smutné, každý člověk je originál a každý je dobrý v něčem jiném...
[29]: Já spíš proto nemluvím; že by to nikoho nezajímalo. A na blog to napsat dokážu, protože si říkám, že koho to nezajímá, ten to přece nemusí číst. Každý člověk má své problémy a starosti. Nemám rád ten argument, že by se člověk neměl trápit, protože spousta lidí je na tom mnohem hůř. Je to jako říkat, že bychom neměli být šťastní, protože jsou lidé, kteří se mají lépe. Absurdní, ne? Myslím, že na sebelítost má každý právo :) Já si třeba potřebuju někdy trochu pobrečet, abych si vůbec uvědomil, že ještě žiju. (A anime se držím
)
[30]: Rozplakat jsem tě nechtěl, pardon! Doufám, že se ti podaří najít si k rodičům cestu. Je smutné, když se to nedaří...
[34]: Ten citát znám, občas se pokouším se jím uklidnit :)
[35]: Já se jim nedivím, nikdy jsem jim nic nevyčítal, snažil jsem se zlepšit a dostát aspoň zčásti jejich požadavkům. Pořád se snažím. Snad to jednou dokážu a oni mě přijmou.
[36]: Přesně z toho důvodu jsem si založil blog, abych mohl aspoň nějak zformulovat všechno, co se mi honí hlavou. Doufám, že se ti podaří najít někoho, kdo by tě přijal.
[37]: Zase stejný názor na sex, páni. Vnímám to podobně. Pokaždé jsem do toho šel jen proto, že to chtěl můj současný partner/partnerka. A já se bál přiznat, že o to nemám zájem, abych je neurazil. Nemluvil jsem o tom nikdy s nikým a možná proto mi trvalo tak dlouho, než jsem si všechno ujasnil.
[38]: Ha! Díky tvému komentáři jsem konečně přišel na to, kde se u mě na blogu vzalo najednou tolik komentářů. Když jsem sem přišel a viděl to, nejdřív mě to dost vyděsilo, vůbec jsem nechápal, co se děje
[39]: Děkuji!
[40]: Ono je někdy nezbytné si zvyknout, protože jinak tě ten tlak rozbije... Ale i když si zvykneš, bolí to, já vím. Přeji ti, aby se ti to podařilo.
[41]: Komentáře mě potěšily, nikdy v životě se o mě nezajímalo tolik lidí. Je mi jasné, že je to jen na chvíli, ale i tak jsem rád. A taky - to, že teď na všechny ty komentáře odpovídám, ve mně vyvolává pocit, že mluvím s lidmi. A tenhle způsob komunikace mě neděsí, což je dobrý pocit :) Děkuji :)
Mrzí mě reakce tvojí maminky, občas to rodiče prostě asi nedokážou vstřebat, protože to mají všechno tak nějak nalajnované. Budou mít děti, které budou mít úžasnou práci, vnoučata a jejich super prospěch a všichni se budou mít rádi. Jenže.. takhle to není, že jo. Dokonce ani blbej plán na prázdniny nevyjde, natož "něco" na celý život. Člověk by se měl naučit přijímat to, co přijde.
Není to ani zvláštní, je to obdivuhodné, krásně napsaný článek. Žij, měj rád, co je :).
Odpustit? Co by ti měla odpouštět? To ty jsi tu ten, co má odpouštět jí a celé tvojí rodině! Tvůj příběh mě naprosto dojal a na konci jsem se skoro rozbrečela. Buď tím, kdo jsi a nestyď se za sebe. Nestarej se, co si o tobě kdo myslí, jedině tak totiž můžeš být úplně šťastný...
[43]: V mém případě to domácí násilí určitě není. Mrzí mě, čím sis musela projít. Některé věci se projeví až později... Doufám, že se to u tebe časem zlepší.
[46]: Díky :) Ve skutečnosti jsem ale dost nudný :)
[47]: Já jí nemám co odpouštět, nikdy jsem jí nic nevyčítal. Její reakci rozumím, chápu, co ji k tomu vede, chápu, proč mě odmítá a že jsem ji zklamal. Jen si občas přeju, aby mě i přes to všechno měla ráda.
[48]: Ten názor sdílím, podle mě na sexuální orientaci vůbec nezáleží.
Načrtol si tému, ktorá je dosť zložitá a zveriť sa s týmto všetkým pre teba určite nebolo jednoduché. Ešte že blogovanie poskytuje takú anonymitu :) Ja pevne verím a budem ti veľmi silno držať palce, aby sa ti tvoj sen splnil :) Aby ťa všetci prijali takého, aký si, lebo práve to ťa robí výnimočným (len na to ešte ostatní neprišli, ale ono im to dôjde :P ) Drž sa! :)
Nebudu psát, že je mi tě líto, zaprvé bych nenapsala nic nového a zadruhé nerada někoho lituju a jsem litována. I kdyby byla ovečka masový vrah, není to důvod, proč ji nemít rád. Pokud mě někdo nedokáže brát takovou jaká jsem, tak mi za to nestojí se s onou osobou vůbec bavit, i kdyby to byla má vlastní matka. A zrovna v tomhle případě jsem toho názoru, že ona by měla prosit o tvé odpuštění. I kdyby jsi byl gay nebo ne, to, jak se zachovala bylo špatné. Jasně, má matka taky nebyla zrovna nadšená z toho, že jsem chodila z holkou, většina rodičů se bojí hlavně o rodinnou pověst, co si o nás ostatní budou povídat a podobně, ale aspoň si to nechají pro sebe a nešíří to dál, ani mezi ostatní členy rodiny.
Když už ale na tebe měla nějaký takový názor, možná to tehdy chtělo skrýt ten slash, nebo zatajit svůj crush do jiného kluka. Kdyby matka věděla, jaká jsem a co doopravdy dělám, vyhodila by mě hned, někdy je lepší některé věci nechat v tajnosti ![]()
Nejdřív jsem uvažovala o tom, že vůbec nic nenapíšu, většinou jsem takovej tichej návštěvník, ale tohle mě dostalo.
Člověk by z toho, co píšeš, řekl, že žijeme za komančů, kdy se na všechno hledělo skrz prsty. Byla jsem přesvědčená, že v týhle době se tohle absolutně vůbec neřeší - ale asi soudím druhý podle sebe, protože já tohle absolutně neřešim.
Nemám právo soudit tvojí mamku, ale zaprvý - tenhle nátlak je vlastně úplně na škodu. Chápu, že někomu se tahle situace naprosto vymyká kontrole a nedokáže ji akceptovat, ale taky je možný, že touhle reakcí naprosto zničila tvoje šance přijmout sám sebe jako člověka. Zadruhý - jak někdo může ve třinácti letech řešit něčí sexualitu? Já si nebyla jistá ještě ani v osmnácti!
Je smutný, že společnost nedokáže akceptovat nic, co neni stejný jako většina a doplácí na to prakticky normální jedinci, jako seš ty. Vnucují ti pochybnosti o sobě samém, a to mi neskutečně vadí. Upřímně doufám, že až budu mít děti, bude to už jiný.
Omlouvám se, že se tady tak rozhořčuju, ale bouří se mi všechny buňky v těle, když čtu něco tak nespravedlivýho.
Každopádně ti držim palec.
Smutné... Hlavně že takové rodiny existují, ale i takové kolektivy a lidi vůbec. Netolerance k odlišnosti je zlá věc a umí hodně ublížit (taky se mi tak trochu stalo, i když z jiných příčin než sexuality). Tvoje vyprávění má v sobě hlubokou myšlenku a oslovilo mě. Jsem ráda, že už máš aspoň v sobě více síly, která ti to pomůže celé lépe zvládnout.
Je úžasné, že jsi našel sebe sama. To se pak s tím vším žije daleko jednodušeji (i když to lehké jistě není).
Práce na sobě je velice náročná. Jestli si mohu dovolit napsat něco za sebe, tak tedy: jeď dál a jen a pouze tak, jak chceš sám. Okolí je jen okolí, s TEBOU nemá moc nic co dělat.
Držím pěsti a fandím!!!
Musím říci, že obdivuji tvoji upřímnost, jelikož jsem měla kdysi (Rok zpět)podobné problémy... Naštěstí jsem dokázala odbourat fyzickou zátěž a tím se i zbavit psychických problémů. Ale je třeba uznat, že to máš o mnohem těžší než já a to hlavně v opoře ostatních. Já pořád měla ty dva lidi, kteří mě vykopli ze dna na horu.
Ale vždy, když o tom chci psát, něco se ve mě utne a všechny myšlenky jsou jednoduše fuč. Nejspíš si nedokáži přiznat, kdo jsem vlastně byla předtím...
Vážně tě za tu upřímnost obdivuji a dále ti přeji jen to nejlepší!
no nemám slov. strašně mě mrzí všechno, co se týče kolem tvojí rodiny, i když u mě doma to taky nikdy nebyl zrovna ideál, ale až takhle těžký jsem to po nějaký delší období taky neměla.. Je to od nich dost sobecký jednání, seš jejich dítě, seš jejich rodina, měli by tě přijmout takovýho, jakej seš, i kdybys byl pro mě za mě napůl mimozemšťan. Strašně mě dojímají krásný rodinný vztahy a koneckonců, rodina jsou ti, co nám vždycky zbudou, když všichni ostatní odejdou, proto bych ti moc moc přála, aby se tvoje vztahy s rodinou urovnaly.
Co se týče tvojí orientace, moc jsem nepochopila zda-li seš gay, nebo bisexuál, když jsi psal, žes randil i s holkama a k asexualitě, to ti snad i závidim, občas si říkávám že jsem snad opak asexuála, haha.. taky žádná sláva.
Jinak vidíš, máš ohromnou podporu strašný masy blogerů, tak se hlavně drž, je dobře že už seš na tom všem psychicky líp, hlavně aby se ti urovnaly vztahy v rodině, to bych ti moc přála.
Zatim se měj krásně a hlavu vzhůru, nestyď se za to kým seš:)
Takovému tlaku tě vystavili ve dvanácti letech? Promiň, ale přijde mi, že to tvoje rodina není normální, ne ty.
Tohle neber osobně, ale přišla mi legrační věta o tom, že jsi asi zpožděný, protože ses poprvé zamiloval až ve dvanácti. Mi přijde, že jsi hrozně napřed, já jsem se poprvé zamilovala v sedmnácti, do té doby vůbec. A zpožděná si nepřijdu :)
Ale zpátky k tobě - ve dvanácti je člověk ještě dítě, nedospělé, neúplné a teprve se hledá a objevuje. Co udělal tvoje maminka, bylo opravdu špatné a zlé.
Možná byla zklamaná, že neplníš její sny, ale proto se přece děti nepořizují. To si měla pořídit psa (opět to neber osobně, není to myšleno tak, že ses neměl narodit - to by byla velká škoda).
Myslím, že ona ti nemá co odpouštět. Za svoje chování a tu bolest, co ti s celou rodinou způsobili, by se měla ona omlouvat tobě až do konce života.
Taky jsem černá ovce rodiny a taky jsem se o sobě dozvěděla spoustu věcí, které ne neříkají dospělému, natož dítěti. Jako třeba, že když mě otec poprvé viděl, přál si, abych radší umřela, že děda dostal cukrovku kvůli mě, že jsem hloupá, nemám žádný talent a nikdy ničeho nedosáhnu (na druhou stranu do mě celý život hučel, že bych měla jít na medicínu nebo na práva). Taky jsem odmítla se věnovat sportu - ten mě nebavil. Když se narodila sestra, byla to pro mě úleva. Narodila se plánovaně, "nezpůsobila", že se rodiče museli vzít, ačkoli se nemilovali, plnila všechny otcovy sny a příkazy. Pozornost veškeré rodiny se soustředila na ni, já jsem se mohla v klidu věnovat svým knihám, kreslení a psaní.
Zhruba od čtyř let jsem věděla, že tam nezůstanu déle, než budu muset. Po maturitě jsem si sbalila svých pět švestek, odstěhovala jsem se pryč a dodnes to hodnotím jako nejlepší rozhodnutí svého života.
Otec se teď na starý kolena snaží vztahy se mnou napravit, ale upřímně - to je dost nemožné. To, co mi udělal a řekl za celé ty roky, mě honí ještě dnes, stále se s tím nedokážu vyrovnat, způsobuje mi to zdravotní problémy. Některé věci jsou tak hluboko, že prostě nejdou odpustit jen tím, že někdo řekne "promiň, choval jsem se hnusně".
Držím pěsti a hlavu vzhůru!
Je mi strašně líto, co jsi prožíval jako mladší. Mám chuť tě objat a aspoň pět minut tě nepustit.
Ono to tak hold bývá, ne všichni akceptují to, že je někdo jiný.
Už jen z toho psaní šlo vycítit, že teď je z tebe jiný člověk - silnější. Je mi úzko z toho, že to všechno vyústilo až v sebepoškozování, ale doufám, že už je to dávno za tebou. :)
Ohledně sexuální orientace... Já to téma vůbec nemám ráda, protože já sama nevím. Určitě vím, že mě přitahují muži, ale u žen je velký otazník... Nicméně vím, že mě zajímají... Proto se nerada pouštím do těchto témat.
Já věřím, že tě všechny tyhle zkušenosti posílily a teď se ti bude dařit jenom lépe. :)
PS: Přeji ti, aby se ti tvůj sen jednou splnil. :)
Velice silný příběh, který ve mě vzbuzoval mnoho rozporuplných a především soucitných pocitů. Nedokážu si ani představit, kdybych prožívala to, co si tenkrát jako malý musel vytrpět. Na černé ovce lidi vždycky koukali špatně - přitom ony byly ty, které za to stály na rozdíl od těch bílých, co se utápí ve světě mainstreamu. Také nemám mnoho přátel a jen určitým lidem se dokážu podívat přímo do očí a neuhnout pohledem...
Každopádně, zpět k tvé situaci. Přeji Ti mnoho úspěchů v životě, protože nevím kdo jiný by si je zasloužil, než člověk, který v dětství trpěl a byl na všechno sám. Věřím, že dosáhneš všech svých snů po kterých toužíš a které si si stanovil. ![]()
[53]:Promin, ale kdyz te nekdo bije a urazi te tak to domaci nasili rozhodne je at uz si myslis a beres to jakkoliv.Buď psychické nebo fyzické, přičemž psychické je horší. Sam jsi to tam i v clanku napsal jak to bylo jak to je a promin, ale o domácim nasili jsme se ucili a vim co to je a co to rozhodne neni.
Nevim, co k tomu rict. Rodina tedy opravdu selhala, misto aby byla oporou. Oni by meli chtit odpusteni po tobe a ne ty po nich. A na pohlavi doopravdy nezalezi. Libil se mi treba film Nahraný orgasmus (Fake orgasm)- režie Jordi Sol