Nikdy, ale opravdu nikdy, ani za milion euro a za žádných okolností se nedívejte na rodinná videa.
Viděl jsem se.
Vidím se, jak se válím na posteli a tisknu k sobě plyšáka
Vidím se, jak běhám po zahradě a směju se
Vidím se, jak jím, jak koukám a jak pláču
Vidím, jak se koupu a jak jdu spát
A přemýšlím, jestli má vůbec cenu pokračovat takový život
Jestli už tehdy ve mně byla ta díra
Jestli jsem měl nějaké starosti
Jestli pokaždé, když se můj pohled stočil do prázdna, jsem zalitoval, že jsme nezůstali oba
Nebo jsem byl jen dítě
Dítě, které si nic neuvědomuje
Třeba jsem si ani nevšiml, že tam nejsi
Třeba jsem to bral jako samozřejmost
Ránu, která měla začít bolet až později
Skutečnost, kterou si nikdy nemůžu přestat vyčítat
I když jsem vlastně neudělal nic
Ale o to je to horší
A tak se zatím koupu, hraju si s plyšovou kočkou a směju se do kamery
A čekám, až si jednou v budoucnu lehnu a budu pro tebe plakat
A ty jsi pořád stejně mrtvý
Kam se člověk ztratí, když zemře?
Jak dlouho už se tě na to toužím zeptat?
Kam jsi šel, brácho?
Jak jsi mě tu mohl nechat samotného?
Upřímnou soustrast, snad časem onu propast přesmutníš.