Kdybych

25. února 2014 v 21:59 | Zapomenutelný
Kdybych se nikdy nenarodil.
Kdybych se nedožil šesti let.
Kdybych se nedožil jedenácti.
Kdybych se nepokoušel zvládnout všechno sám.
Kdybych dokázal někomu věřit.
Kdybych se v tom člověku nespletl.
Kdybych zase neskončil na podlaze v křečích.
Kdybych se nekoupal ve vlastní krvi.
Kdybych se nepokoušel uspat na hodně, hodně dlouho.
Kdybych se nesnažil zapojit zpátky do procesu.
Kdybych nemusel maturovat.
Kdybych mohl jen ležet na koberci, poslouchat hudbu a zírat do stropu.
Kdybych nemohl na nic myslet.
Kdyby mi nevadilo, že jsem se narodil, že jsem se dožil šesti i jedenácti let, že jsem věřil a trpěl, že jsem se zotavoval, že jsem chtěl dvakrát prchnout, ale pokaždé jsem se vrátil, že jsem chtěl zase normálně fungovat, že maturovat budu a že mi nezbývá, než jít dál, že nemůžu celý den ležet na koberci a to je dobře, že se musím zvednout, že se musím smát a že mě to pořád hluboko uvnitř bolí, to, o čem nikdo neví a nikdy nezjistí, že jsem to všechno zvládl sám znamená, že jsem silný, ne že jsem srab, ne že se bojím o tom mluvit, ale že jsem schopen to zvládnout i sám, že visím na vlásku, ale visím.
Kdybych se dokázal mít rád a taky se nad sebou zamyslet, kdybych se dokázal přestat litovat, kdybych dokázal hodit minulost za hlavu, kdybych přestal být apatický, kdybych byl šťastný.
Kdybych věděl, co znamená být šťastný.
Kdybych to jednou zjistil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 19. března 2014 v 16:25 | Reagovat

Určitě to jednou zjistíš. Já jsem před maturitou jenom ležela na posteli a nedokázalo mě zvednout nic. Ani hlad. Prostě totální nezájem o všechno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama