close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Proč zpochybňuju každé rozhodnutí

24. ledna 2014 v 19:48 | Zapomenutelný
Začínám si zase připadat ztracený.


Proč mají všichni lidi potřebu snažit se vymluvit ostatním jejich rozhodnutí?
Trvalo mi dost dloho, než jsem si vybral, na jaké výšky se budu hlásit. Vybrat si některý z oborů, které vás absolutně nezajímají a nedokážete si představit, že se některým z nich budete až do smrti zabývat, je samo o sobě dost těžký.
Vážně jsem tak sobecký, když bych si přál slyšet pár slov podpory?
A když není podpora, nebylo by prosím možné to aspoň přejít mlčením?
Rozhodně by to bylo lepší než tohle.
V dnešní době - ale co to kecám, ani v žádné jiné době - není jednoduché se pro něco rozhodnout. Fakt to není tak, že bych chtěl někomu nebo něčemu vzdorovat. Existuje přece mnohem víc možností než medicína a psychologie.
Má cenu mi vykládat, že se po škole možná nebudu moct tomu oboru věnovat? Vážně nejsem tak naivní, aby mi to samotnému nedošlo.
Má cenu mi vyhrožovat, že mi nedáte ani korunu, protože v takových hovadinách přece není možné mě podporovat? Nejspíš ne. Prozíravě si už několik let ukládám každou korunu. Možná jsem naivní, ale to, co mám, by mi do začátku rozhodně stačit mohlo. Není to moc a já nemám páru, kolik stojí bydlení na koleji, ale kdyby se mi podařilo udržet výdaje pod deset tisíc za měsíc, vystačil bych skoro čtyři měsíce. Jsem od přírody spořivý typ. Na léto mám brigádu a pracovat můžu i na výšce. Tímhle se ale budu trápit, až na to bude čas. Navíc, jelikož znám svoje rodiče, nevydrží dělat mrtvé brouky příliš dlouho. Jejich hrdost bude podkopnuta vidinou vlastního dítěte, jak se kurví nebo prodává drogy, spí v krabici od ledničky a smrdí na sto metrů.
Ano, jsem namyšlený, rozmazlený, naivní a příliš důvěřivý, neschopný, neochotný se podřídit a nechat sebou manipulovat, nevychovaný, nevděčný a černá ovce.
Ale každá další výhružka, každá výčitka a studený pohled mě ještě více utrvzují v domnění, že odsud neodkladně musím zmizet.

Nejhorší na tom všem je, že po všech těch útocích, ale taky sám od sebe přirozeně začínám pochybovat. Chci se tomu, pro co jsem se rozhodl, skutečně věnovat? Je to opravdu to jediné, co mi zbývá? Neměl bych dát šanci něčemu z toho, co jsem dávno vyřadil ze seznamu? Není pro mě lehké se do něčeho zcela ponořit.
A tak pořád váhám a váhám a nemám se s kým poradit, protože kdybych se jen půlkou slova zmínil, že zpochybňuju mnou tolik obhajované rozhodnutí, vím, že by se mi nedostalo pochopení ani rady. Naopak bych se stal terčem posměchu a potupných "Já ti to říkal/a", takže bych se vůbec nikam nepohnul a jen by mi ze sebe bylo ještě hůř. Takhle to nejde. Kdepak, s tímhle se musím poprat sám. A taky že to zvládnu.
Jsem už dospělý a tak bych se měl přestat tolik ptát.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama