Leden 2014

Proč jsem pořád tak ztracený

31. ledna 2014 v 19:58 | Zapomenutelný
Kudy mám jít?
Mám jít po cestě?
Kudy vede cesta?
Kam dojdu?
Kam chci dojít?
Chci vůbec někam jít?
Nechci jen zůstat sedět, zahrabaný po krk do hlíny?

Jsem milencem Zimy

30. ledna 2014 v 17:35 | Zapomenutelný
Zima je mojí dětskou láskou, která vydržela všechny ty roky až dodnes a je pořád stejně svěží a krásná jako první den.

Někdy jsem na metafory fakt borec.

Miluju zimu a ona miluje mě. Miluju, když večer otevřu okno a můžu se nadechnout vzduchu tak ledového, až skoro pálí v plicích, miluju, jak je suchý a těžký. Je to skoro jako dýchat pevnou látku.
Miluju, když jdu ráno do školy, dole je tma a nahoře mlha, přes kterou něžně prosvítá slunce. Modrobílému světu tady dole dává příjemně narudlý nádech. Cestou do školy si pustím hudbu, pozoruju nebe a musím se usmívat.
Miluju sněhové vločky, jak se neslyšně snášejí z nebe a při kontaktu s kůží se rozplynou. Miluju, když mi je ledový vítr mrskne do ksichtu coby výsměch.
Miluju, že můžu jít do školy v mikině a v bundě a mít dlouhé kalhoty. Rád se choulím pod několika vrstvami oblečení a taky není vidět skoro žádný kousek mojí kůže.
Miluju večery, které přicházejí časně a zůstávají dlouho.

Zima je mou dlouhověkou partnerkou a já se s ní nikdy nerozejdu, protože bez ní by byl život příšerný. To by totiž muselo být pořád jenom léto. Léto, kdy se vzbudím uprostřed noci a vedrem nemůžu dýchat, na posteli je vypocený flek přibližně ve tvaru (trochu rozmazaného) Zapomenutelného a venkovní vzduch je ještě horší než ten uvnitř. Léto, kdy se do školy ploužím v krátkých kalhotách a tričku, na ruce a nohy je mi zima a na zbytku těla se nepřijatelně potím, zatímco se mi slunce snaží vytrhnout oči, takže musím pořád čumět do země a i tak to bolí. Asfalt je rozpálený, takže se lepí na podrážky, zmrzlina taje, ještě než se dotkne kornoutku a pití po noci v ledničce je a půl hodiny ohřáté na venkovní teplotu. O prázdninách je to něco jiného - to můžu odjet na chatu, která je zaizolovaná tak důkladně, aby se ani trocha tepla nedostala ven, natož dovnitř. Při venkovních čtyřicítkách tam může pořád být příjemných osmnáct, což je teplota, při které můžu normálně fungovat. Můžu se tam zahrabat, celý den se válet v posteli a shlédnout klidně i třicet dílů libovolného anime. Prázdniny jsou fajn, ale chodit do školy je v létě vyloženě týrání. Léto je agresivní a urážlivé; přesný opak mé něžné dámy Zimy.
Proto doufám, že když už teď pořádná zima konečně přišla, zůstane tu s námi aspoň do května!

Proč zpochybňuju každé rozhodnutí

24. ledna 2014 v 19:48 | Zapomenutelný
Začínám si zase připadat ztracený.