Proč neumíme přijmout odpovědnost a proč jsem si založil blog

26. října 2013 v 10:56 | Zapomenutelný
Proč lidé v dnešní době nejsou schopni přijmout odpovědnost za to, co dělají?

Lidé trpí kvůli svým chybám a viníky hledají okolo sebe.
Proč nikoho nenapadne podívat se napřed do sebe? Nebo to aspoň zkusit. Zeptat se: "Co jsem udělal špatně, že jsem dopadl takhle?" a pak se tou otázkou zabývat a hledat odpověď.
A nakonec si uvědomit, že jsem takhle neskončil. Tohle není konec, ještě ne, ještě mám šanci všechno změnit, změnit sebe, změnit svůj přístup, rozšířit si obzory.
Když si tohle uvědomíme, můžeme znovu začít bojovat za své cíle.



Mimo mne neexistuje nikdo, kdo by byl vinen. Nemám právo nikoho obviňovat a nikoho obviňovat nebudu. Dostanu se z toho sám, budu bojovat. Když zjistím, že nemůžu dál, odpočinu si a zkusím to jinak.

Poslední dobou občas ztrácím svůj klid.

Měli jsme včera psát písemku a spolužačka se na ni nenaučila, tak šla za učitelem, aby mu řekla, že musí jít místo jeho hodiny k lékaři. Pohrozil jí, že jí dá příště těžší otázky, a ona pak strávila zbytek přestávky nadáváním na něj.
"Jak si to může vůbec dovolit?"
On si to dovolit může, je to učitel. Nenechá si srát na hlavu.
Jak si to může dovolit ona?

Nemyslím si, že je správné považovat každého, kdo nám v něčem nevyde vstříc, za svého nepřítele. To bych na tom byl už vážně mizerně.

Udržovat si odtažitý postoj a nemíchat se do věcí, které se mě netýkají a které nemohu změnit, je stále těžší a těžší. Možná přece jen nejsem úplně stoprocentní flegmatik.
Ale jelikož jsem srab a odmítám se veřejně vyslovit ze svého názoru, který by proti mně zmíněnou spolužačku (a pár lidí, kteří se postavili na její stranu) poštval, naučil jsem se udusit své myšlenky v sobě.
A proto jsem si založil blog.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 f f | Web | 18. června 2014 v 19:25 | Reagovat

Zajimavy, pozoruhodny pribeh.
S tou prihodou o spoluzacce mas naprostou pravdu, ale jeste jsem neikho neslysela to primo taklhe rict, bravo.
Dost lidi prijde na to, ze je fajn sverovat se vsem a nikomu na internetu. Ale stejne je lepsi mluvit k nekomu, o kom vis, ze posloucha. Mit alespon stale ctenare, nebo konkretni vrbu. A mozna ze ne, mozna ti to takto bude stacit, mozna by ti i vadilo, mit nekoho, kdo bude sledovat tve myslenky a vedet pak vic, nez kdokoli v tvem okoli vcetne tebe. Stat se to muze, to je riziko verejnosti. Cimz te nechci desit, jen primnet treba k tomu, precist si cely svuj denik od zacatku a podivat se, jak ses zmenil a s cim uz nesouhlasis, a pak jeste jednou a cist si i komentare a analyzovat se znovu. Mohlo by to byt uzitecne.
A zajimave.

2 Zapomenutelný Zapomenutelný | E-mail | Web | 18. června 2014 v 23:15 | Reagovat

[1]: Když jsem si zakládal blog, nenapadlo mě, že bych mohl mít nějaké pravidelné čtenáře a vlastně obecně vůbec nějaké čtenáře. A teď mám pravidelné čtenářky dvě a je to docela příjemný pocit, objevovat v komentářích tatáž jména i po týdnech mojí neaktivity. Někdy si možná všechny ty svoje žvásty znovu přečtu a třeba si pak uvědomím, že jsem se změnil - a třeba to bude k lepšímu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama