Říjen 2013

Proč jsem promrhal svůj hlas

26. října 2013 v 21:49 | Zapomenutelný
Ohledně voleb nemám moc vyhraněný názor. Tak snad abych začal tím, že každý může volit, koho chce.
Ale to jsem špatně formuloval. Každý by měl volit toho, koho opravdu zvolit chce.
Možná jsem naivní, ale mám za to, že kdyby každý volil toho, kdo ho skutečně zaujal, vypadaly by výsledky jinak.
Naneštěstí je stále spoustu lidí, kteří volí to takzvaně menší zlo z velkých stran.
Pak se někdo může divit, že to tady vypadá tak, jak to tady vypadá.

Proč neumíme přijmout odpovědnost a proč jsem si založil blog

26. října 2013 v 10:56 | Zapomenutelný
Proč lidé v dnešní době nejsou schopni přijmout odpovědnost za to, co dělají?

Lidé trpí kvůli svým chybám a viníky hledají okolo sebe.
Proč nikoho nenapadne podívat se napřed do sebe? Nebo to aspoň zkusit. Zeptat se: "Co jsem udělal špatně, že jsem dopadl takhle?" a pak se tou otázkou zabývat a hledat odpověď.
A nakonec si uvědomit, že jsem takhle neskončil. Tohle není konec, ještě ne, ještě mám šanci všechno změnit, změnit sebe, změnit svůj přístup, rozšířit si obzory.
Když si tohle uvědomíme, můžeme znovu začít bojovat za své cíle.

Proč bych se hledal

15. října 2013 v 21:40 | Zapomenutelný
Každý den se dívám do zrcadla a modlím se, abych v něm viděl sebe.
Ale nikdy tam nejsem.
Nemůžete vidět něco, co neexistuje.
Zavřete tuhle záložku a zapomenete, že existuji.

Existuji?

Nerad se zabývám hledáním vlastní identity. Hledání není vždy nejlepším způsobem, jak něco najít.
Přál bych si být jedním z těch šťastných, co jim identita prostě cvrnkne do nosu. Nemají pak potřebu trávit svůj čas hloubáním namísto smysluplných věcí. Nemají potřebu zabývat se hloupostmi namísto hloubání.
Popírání nutnosti nalezení oné opěvovaé identity je mou vlastní formou prokrastinace.
Pch, identita. K čemu? Není lepší být nezištný?
Není?
Ale jak bych to mohl vědět.

Teď, kupříkladu, píšu článek na svůj nový blog, který jsem si za tímto účelem založil. Kdysi jsem se zařekl, že už si nikdy žádný blog nezaložím. Takhle fungují moje předsevzetí.
Namísto psaní nesmyslů bych se měl zabývat přípravou do školy.
Namísto přípravy na banální písemku bych se měl zabývat přemýšlením, co dál, co po škole.
Namísto přemýšlení o budoucnosti bych se měl věnovat sobě takovému, jaký jsem teď.
Ale já nejsem.
Začarovaný kruh prokrastinace.
Přitom by stačilo být schopen se zaměřit na jednu věc. Soustředit se třeba na to učení tak, aby mi myšlenky neutíkaly nesprávným směrem.

Prokrastinaci se v moderní době zjevně nelze vyhnout.
Částečně je to taky proto, že se za prokrastinaci označuje cokoli, co se byť jen o milimetr odchyluje od toho, čemu by se člověk měl věnovat. Třeba když vaši pozornost od druhé světová války odpoutá pavouk, který jen tak relaxuje na stropě nad vaší postelí a už to začíná, "Zabiju ho," "Nezabiju ho,". "Na jednu stranu bych se ho mohl zbavit, než mi v noci spadne na obličej, na druhou stranu se mi tak hezky leží a navíc, páni, Hitler." Druhá světová válka odvede vaši pozornost od pavouka a je to zase prokrastinace, protože právě teď byste měli zabíjet pavouka.
A zase se točím v tom kruhu.